L’amore è la paura… – Manolis Anaghnostakis

Foto di Vivian Maier

 

L’amore è la paura che ci unisce agli altri.
Quando hanno soggiogato i nostri giorni e li hanno appesi come lacrime
Quando insieme a loro sono morte pietosamente deturpate
Le nostre ultime forme di sentimenti infantili
Cosa trattiene la mano che gli uomini porgono?
Sa stringere con la forza là dove la ragione ci fuorvia
Quando il tempo s’è fermato e il ricordo è stato sradicato
Come un’assurda affettazione al di là di ogni senso?
(E loro tornano indietro un giorno senza una ruga nel cervello
Trovano le loro mogli e i loro figli cresciuti
Vanno nei negozietti e nei caffè del quartiere
Leggono ogni mattina l’epos della quotidianità).
Moriamo forse per gli altri o perché cosí vinciamo la vita
O perché cosí sputiamo a uno a uno sui simulacri da nulla
E per un attimo nella loro mente asciutta passa un raggio di sole
Qualcosa come un pallido ricordo di una preistoria animale.
Vengono giorni in cui non sai piú su cosa contare
Storie d’amore e imprese finanziarie
Non trovi specchi per gridare il tuo nome
Semplici propositi di vita garantiscono un’attualità
Tedio, nostalgie, sogni, contratti, raggiri
E se penso è perché l’abitudine è piú accessibile del rimorso.

Ma chi verrà a trattenere l’impeto della burrasca che scende?
Chi conterà le gocce a una a una prima che muoiano al suolo
Prima che si confondano con il fango come le voci dei poeti?
Mendicanti di un’altra vita disertori dell’Attimo
Cercano una notte inaccessibile i loro sogni putridi.
Perché il nostro silenzio è l’esitazione tra la vita e la morte.

Manolis Anaghnostakis

(Traduzione di Filippomaria Pontani)

(da Stagioni 3, 1951)

daAntologia della poesia greca contemporanea”, Crocetti Editore, 2004

∗∗∗

Ἡ ἀγάπη εἶναι ὁ φόβος…

Ἡ ἀγάπη εἶναι ὁ φόβος πού μᾶς ἑνώνει μέ τούς ἄλλους
Ὅταν ὑπόταξαν τίς μέρες μας ϰαί τίς ϰρεμάσανε σά δάϰρυα
Ὅταν μαζί τους πεθάνανε σέ μίαν οἰϰτρή παραμόρφωση
Τά τελευταῖα μας σχήματα τῶν παιδιϰῶν αἰσθημάτων
Καί τί ϰρατᾷ τάχα τό χέρι πού οἱ ἄνθρωποι δίνουν;
Ξέρει νά σφίγγει γερά ἐϰεῖ πού ὁ λογισμός μας ξεγελᾷ
Τήν ὥρα πού ὁ χρόνος σταμάτησε ϰαί ἡ μνήμη ξεριζώθηϰε
Σά μίαν ἐϰζήτηση παράλογη πέρα ἀπό ϰάθε νόημα;
(ϰι αὐτοί γυρίζουν πίσω μιά μέρα χωρίς στό μυαλό μία ρυτίδα
βρίσϰουνε τίς γυναῖϰες τους ϰαί τά παιδιά τους μεγάλωσαν
πηγαίνουνε στά μιϰρομάγαζα ϰαί στά ϰαφενεῖα τῆς συνοιϰίας
διαβάζουνε ϰάθε πρωί τήν ἐποποιία τῆς ϰαθημερινότητας.)
Πεθαίνουμε τάχα γιά τούς ἄλλους ἢ γιατί ἔτσι νιϰοῦμε τή ζωή
Ἢ γιατί ἔτσι φτύνουμε ἕνα-ἕνα τά τιποτένια ὁμοιώματα
Καί μία στιγμή στό στεγνωμένο νοῦ τους περνᾷ μίαν ἡλιαχτίδα
Κάτι σά μιά θαμπή ἀνάμνηση μιᾶς ζωιϰῆς προϊστορίας.
Φτάνουμε μέρες πού δέν ἔχεις πιά τί νά λογαριάσεις
Συμβάντα ἐρωτιϰά ϰαί χρηματιστηριαϰές ἐπιχειρήσεις
Δέ βρίσϰεις ϰαθρέφτες νά φωνάξεις τ᾿ ὄνομά σου
Ἁπλές προθέσεις ζωῆς διασφαλίζουν μίαν ἐπιϰαιρότητα
Ἀνία, πόθοι, ὄνειρα, συναλλαγές, ἐξαπατήσεις
Κι ἂν σϰέφτομαι εἶναι γιατί ἡ συνήθεια εἶναι πιό προσιτή ἀπό τήν τύψη.

Μά ποιός θά ῾ρθεῖ νά ϰρατήσει τήν ὁρμή μιᾶς μπόρας πού πέφτει;
Ποιός θά μετρήσει μιά μιά τίς σταγόνες πρίν σβήσουν στό χῶμα
Πρίν γίνουν ἕνα μέ τή λάσπη σάν τίς φωνές τῶν ποιητῶν;
Ἐπαῖτες μιᾶς ἄλλης ζωῆς τῆς Στιγμῆς λιποτάχτες
Ζητοῦνε μιά νύχτα ἀπρόσιτη τά σάπια τους ὄνειρα.
Γιατί ἡ σιωπή μας εἶναι ὁ δισταγμός γιά τή ζωή ϰαί τό θάνατο.

Μανόλης Ἀναγνωστάκης

da “ Ἐποχές 3”, 1951, in “Τα Ποιήματα (1941 – 1956)”, Αθήνα, ιδιωτ. έκδοση, 1956

Aprile-amore – Mario Luzi

 

Il pensiero della morte m’accompagna
tra i due muri di questa via che sale
e pena lungo i suoi tornanti. Il freddo
di primavera irrita i colori,
stranisce l’erba, il glicine, fa aspra
la selce; sotto cappe ed impermeabili
punge le mani secche, mette un brivido.

Tempo che soffre e fa soffrire, tempo
che in un turbine chiaro porta fiori
misti a crudeli apparizioni, e ognuna
mentre ti chiedi che cos’è sparisce
rapida nella polvere e nel vento.

Il cammino è per luoghi noti
se non che fatti irreali
prefigurano l’esilio e la morte.
Tu che sei, io che sono divenuto
che m’aggiro in così ventoso spazio,
uomo dietro una traccia fine e debole!

È incredibile ch’io ti cerchi in questo
o in altro luogo della terra dove
è molto se possiamo riconoscerci.
Ma è ancora un’età, la mia,
che s’aspetta dagli altri
quello che è in noi oppure non esiste.
L’amore aiuta a vivere, a durare,
l’amore annulla e dà principio. E quando
chi soffre o langue spera, se anche spera,
che un soccorso s’annunci di lontano,
è in lui, un soffio basta a suscitarlo.
Questo ho imparato e dimenticato mille volte,
ora da te mi torna fatto chiaro,
ora prende vivezza e verità.

La mia pena è durare oltre questo attimo.

Mario Luzi

da “Primizie del deserto”, Schwarz, 1952

Vent’anni – Mario Luzi

Foto di Paul Apal’kin

 

Perdono pe’ nostri dolci peccati
Per avere spesso guardato
Teneramente dissiparsi il giorno
Dall’ombra e il silenzio dei casini
Sognando di andare con una fanciulla
Senza seni lungo l’Arno rosa
E la voglia di piangere racchiusa
Nel cuore come un’onda preziosa.

Perdono per esserci creduti forti
Più della morte quando passavano
I carri e i funerali per le strade
Odorate di cipria e di fiori
E volevamo portare a casa cantando
L’immagine dei baci, la voglia
Di stringer l’età amara che non fugga,
D’entrare nelle chiese che non han più soglia.

Mario Luzi

da “Poesie ritrovate”, Garzanti, 2003

Elusione – Ghiannis Ritsos

Γιάννης Ρίτσος

 

Parlava. Parlava molto. Non tralasciava niente
senza che la sua voce lo soppesasse. Quante e quante notti in bianco
ad ascoltare i treni, le navi o le stelle,
a calcolare la materia e il colore di un suono,
a dare nomi a ombre e nubi. Ora,
quest’uomo cordiale e loquace sta in silenzio,
forse perché sul fondo ha intravisto i fanali spenti, e si rifiuta
di articolare la parola unica ed estrema: “nero”.

Ghiannis Ritsos

Karlòvasi, 7.VII.87

(Traduzione di Nicola Crocetti)

da “I negativi del silenzio”, 1987, in “Molto tardi nella notte”, Crocetti Editore, 2020

∗∗∗

Ἀποφυγή

Μιλοῦσε. Μιλοῦσε πολύ. Δέν ἄφηνε τίποτα
χωρίς νά τό ζυγίσει στή φωνή του. Πόσα ϰαί πόσα νυχτέρια
ν’ ἀϰούει τά τραῖνα, τά ϰαράβια ἤ τ’ ἄστρα,
νά λογαριάζει τήν ὕλη ϰαί τό χρῶμα ἑνός ἤχου,
νά δίνει ὀνόματα σέ σϰιές ϰαί σύννεφα. Τώρα,
αὐτός ὁ ἐγϰάρδιος ϰι ὁμιλητιϰός, σωπαίνει,
ἴσως γιατί στό βάθος διέϰρινε τά σβησμένα φανάρια, ϰι ἀρνεῖται
ν’ ἀρθρὡσει τή μοναδιϰή ϰι ἔσχατη λέξη « μ α ῦ ρ ο ».

Γιάννης Ρίτσος

Καρλόβασι, 7.VII.87

da “Τά άρνητιϰα τñς σιωπñς”, 1987, in “Ἀργά, πολύ ἀργά μέσα στή νύχτα”, Κέδρος, 1991

«Noi adesso ce ne andiamo a poco a poco» – Sergej Aleksandrovič Esenin

 

Noi adesso ce ne andiamo a poco a poco
verso il paese dov’è gioia e quiete.
Forse, ben presto anch’io dovrò raccogliere
le mie spoglie mortali per il viaggio.

Care foreste di betulle!
Tu, terra! E voi, sabbie delle pianure!
Dinanzi a questa folla di partenti
non ho forza di nascondere la mia malinconia.

Ho amato troppo in questo mondo
tutto ciò che veste l’anima di carne.
Pace alle trèmule che, allargando i rami,
si sono specchiate nell’acqua rosea.

Molti pensieri in silenzio ho meditato,
molte canzoni entro di me ho composto.
Felice io sono sulla cupa terra
di ciò che ho respirato e che ho vissuto.

Felice di aver baciato le donne,
pestato i fiori, ruzzolato nell’erba,
di non aver mai battuto sul capo
le bestie, nostri fratelli minori.

So che là non fioriscono boscaglie,
non stormisce la ségala dal collo di cigno.
Perciò dinanzi a una folla di partenti
provo sempre un brivido.

So che in quel paese non saranno
queste campagne biondeggianti nella nebbia.
Anche perciò mi sono cari gli uomini
che vivono con me su questa terra.

Sergej Aleksandrovič Esenin

1924

(Traduzione di Angelo Maria Ripellino)

da “Poesia russa del Novecento”, Guanda, Parma, 1954

∗∗∗

«Мы теперь уходим понемногу»

Мы теперь уходим понемногу
В ту страну, где тишь и благодать.
Может быть, и скоро мне в дорогу
Бренные пожитки собирать.

Милые березовые чащи!
Ты, земля! И вы, равнин пески!
Перед этим сонмом уходящих
Я не в силах скрыть моей тоски.

Слишком я любил на этом свете
Все, что душу облекает в плоть.
Мир осинам, что, раскинув ветви,
Загляделись в розовую водь!

Много дум я в тишине продумал,
Много песен про себя сложил,
И на этой на земле угрюмой
С.А. Тлив тем, что я дышал и жил.

С.А. Тлив тем, что целовал я женщин,
Мял цветы, валялся на траве
И зверье, как братьев наших меньших,
Никогда не бил по голове.

Знаю я, что не цветут там чащи,
Не звенит лебяжьей шеей рожь.
Оттого пред сонмом уходящих
Я всегда испытываю дрожь.

Знаю я, что в той стране не будет
Этих нив, златящихся во мгле…
Оттого и дороги мне люди,
Что живут со мною на земле.

Сергей Александрович Есенин

1924

da “Полное собрание сочинений в семи томах, Том 1.: Стихотворения”, Наука: Голос, 1995