
Jiří Orten
È passato il tempo in cui potevo porre un pensiero sulla morte volontaria, quel tempo è passato, perché devo nonostante tutto aspettare la libertà, anche se fossi reso spoglio di tutto e anche se già sono spoglio di tutto. Scrivo l’epitaffio del mio amore e mi pongo come compito per l’avvenire il silenzio. Scrivo l’epitaffio, perché solo questo è il mio mondo, la mia speranza, la mia fede, scrivere, scrivere fino al termine estremo.
Jiří Orten
7.12.1940.
da “La cosa chiamata poesia”, Einaudi, Torino, 1969
∗∗∗
Minul čas, kdy jsem mohl pomýšlet na dobrovolnou smrt, ten čas minul, protože musím přese všechno čekat na svobodu, i kdybych byl orván docela a i když jsem docela orván. Píšu epitaf své lásky a ukládám si pro budoucnost mlčení. Píšu epitaf, protože to, jenom to je můj svět, má naděje, má víra, psát, psát až do úplného konce.
Jiří Orten
da “Deníky Jiřího Ortena”, Československý spisovatel, Praha, 1958