
Foto di Paul Apal’kin
Il bisbiglío reticente di una bocca baciata
che sorride: sí
non lo sento da molto tempo.
E poi non mi spetta.
Mi piacerebbe però trovare ancora parole
che fossero impastate
con mollíca di pane
o profumo di tiglio.
Ma il pane è ammuffito
e i profumi sono amaricati.
E attorno a me strisciano parole in punta di piedi
e mi strangolano
se voglio afferrarle.
E i colpi delle maledizioni rimbombano sulla porta!
Se le costringessi a danzare per me,
resterebbero mute.
E per giunta zoppicano.
Però so bene
che un poeta deve sempre dire piú
di ciò che sta nascosto nel rombo delle parole.
Ed è la poesia.
Altrimenti non potrebbe con la búrbera del verso
cavare un bocciolo da strascichi di miele
e forzare il brivido
a corrervi per la schiena
quando spoglia la verità.
Jaroslav Seifert
(Traduzione di Sergio Corduas)
da “Concerto sull’isola”, 1965, in “Jaroslav Seifert, Vestita di luce”, Einaudi, Torino, 1986
∗∗∗
Zdráhavý šepot…
Zdráhavý šepot políbených úst,
která se usmívají; ano,
už dávno neslýchám.
Také mi nepatří.
Však rád bych našel ještč slova,
která jsou uhnětena
z chlebové střídy
nebo z vůně lip.
Chleba však zplesnivěl
a vůně zahoř kly.
A kolem mě se plíží slova po špičkách
a rdousí mě,
když chci je uchopit.
Zabít je nemohu,
a zabíjejí mě.
A rány kleteb duní do dveří!
Kdybych je přinutil, aby mi tančila,
zůstanou němá.
A ještě kulhají.
Však dobře vím,
že básník musí vždycky říci víc,
než co je ukryto ve hřmotu slov.
A to je poezie.
Jinak by nemohl heverem verše
vypáčit poupě z medových závěsů
a nutit mráz,
aby vám přeběhl po zádech,
když svléká pravdu.
Jaroslav Seifert
da “Koncert na ostrově”, Československý spisovatel, 1965
[…] via Il bisbiglío reticente… – Jaroslav Seifert — Poesia in Rete […]
"Mi piace""Mi piace"